Jsem na lovu sexuálních predátorů a úchyláků z Twitteru

Zvykla jsem si na to, že při každém otevření mailové schránky narazím na fotku penisu, pozvání na rande a urážku. Někdy rovnou v jedné zprávě. Psaním pro eXtra se situace rozhodně nezlepšila a já jsem tak dennodenně pod palbou. Užívám si to. Už jednou jsem se v tomto článku přiznala, že mě baví vyhledávat si autory komentářů a mailů. V první řadě potřebuji znát své čtenáře, v druhé mě to nezřídka zavede k hodně pikantním výsledkům. A těmi pikantními výsledky rozhodně nemyslím to, že mě kurýrka Rohlíku pod bulvárním článkem nazve namyšlenou píčou. Mám na mysli šťavnaté anomálie. Abych na ně náhodou nezapomněla, eviduji si je v Google Docs. Pro radost a inspiraci. Zrovna minulý týden jsem se přehoupla přes 100 zápisů!

Často se jedná o špinavce s touhou podvést nic netušící manželku. Mezi zápisy tak nechybí manažeři známých firem, IT celebrity a klenot v podobě jednoho zpěváka. Podle všeho s rostoucí nadržeností/nasraností klesá obezřetnost, protože mi posílají materiály, nad kterými by srdce vyděrače zaplesalo. Kde berou důvěru k mojí osobě vážně netuším. Konkrétně u nich však nemám potřebu ničit životy a pouštět informace ven. Jsou prostě jen důvěřiví a hloupí. Chtějí za každou cenu zaujmout, a to třeba tím, jak moc mají opatrnost u zadku.

Touha po odvetě mě pronásleduje u těch jedinců, kteří mě opakovaně napadají, vyhrožují mi a vykazují psychopatické rysy. Moc dobře vím, že nejsem jejich jediný terč, to bych byla naivní. Otravují holky na internetu, chovají se jak prasata, stalkují a vše jim pod pod rouškou „anonymity“ prochází. Někteří nedávno objevili Twitter, kde se snaží dostat do kontaktu s každým trošku erotickým profilem. Ach, nostalgicky vzpomínám na časy, kdy byl největším úchylem na Twitteru David. Ty už jsou dávno pryč a je to čím dál tím horší! Padesátileté zvrhlíky lákající nezletilé holky před webku už raději vůbec nerozebírám a v tomhle ohledu chválím projekt Seznam se bezpečně.

Ovládána touhou jsem přemýšlela nad tím, jak zlounům zkomplikovat život. A pak jsem na to přišla! Co takhle nasdílet něco jako zmíněnou tabulku z Google Docs? Nebo rovnou nechám udělat web se seznamem sexuálních predátorů. Jak u sexuálních delikventů v USA. Nemusí tam být ani jméno, stačí mailová adresa, případně jen odkaz na sociální sítě s nějakým popisem a printscreenem toho, co dotyčný dělá. Není to úplně neprůstřelné řešení, ale aspoň něco. Když mohou lidé online trestat silniční piráty, neplatiče faktur a rozesílače spamu, proč by se ženy nemohly vzájemně informovat a varovat před některými individui.

Sepsala jsem návrh projektu a obrátila se na Úřad pro ochranu osobních údajů. Výsledek? Všechno špatně, pro případy vydírání a pronásledování slouží podání trestního oznámení orgánům činným v trestním řízení, pro řešení ponižování a nadávek zase občanskoprávní žaloba na ochranu osobnosti. Osobní údaje vypovídající o sexuálním životě subjektu údajů jsou podle § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), citlivými údaji, jejichž zpracování je možné jen za podmínek stanovených § 9 zákona o ochraně osobních údajů.

Realizace projektu by bez výslovného a prokazatelného souhlasu dotčených osob podle § 9 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů se zařazením do takového seznamu, ve kterém může docházet i k nepravdivému osočování, když samotný printscreen obrazovky nemusí být vždy nezpochybnitelným důkazem protiprávního jednání uživatele internetu, byla zřejmě Úřadem shledána v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Jinými slovy by oběť úchyláka, který ji online ponižuje a otravuje dlouhodobě prasárnami, musela požádat o souhlas se zařazením do seznamu. Varovat tak ostatní je prakticky nemyslitelné a bohužel i uvedení e-mailu s přezdívkou (něco ve stylu xsexymedvidek85@seznam.cz) je v dnešní době provázanosti e-mailové adresy s různými profily, kde mohou být již osobní údaje od zaměstnání přes fotografie a bydliště, možným porušením osobnostních práv.

Riziko nepravdivého osočování si uvědomuji, ale tajně jsem doufala, že se přeci jen podaří najít nějaký způsob, jak legálně online obejdům přitížit. Já na něj nepřišla, nicméně pokud někoho napadne něco lepšího, sem s tím. Do té doby si úlovky z lovu sexuálních predátorů a úchyláků z Twitteru musím nechat čistě pro sebe.