Pár minut po spuštění kampaně na Startovači mi dorazil e-mail: „To jsem se teď fakt zasmál princezno. Celou dobu píšeš, jak máš hromady peněz a jaká jsi zlatokopka. Teď tady žebráš o 100 tisíc na knížku. To jsem fakt ještě neviděl. To by pro tebe mělo bejt kapesný na tejden, ne? A pokud jsi na fotkách ty, tak máš nějaký malý kozy. Blog sice někdy z nudy čtu, ale příspěvek ti určitě nepošlu.“
Nebyla jsem překvapená, přesně takovou reakci jsem čekala. Včetně narážky na prsa, protože přeci silikonové čtyřky musí bít do očí z obřího výstřihu a podprsenky, které má každou chvilku prasknout zapínání. I přes tohle očekávání jsem se ale pro crowdfunding rozhodla. Byla to pro mě tak trošku spontánní akce a způsob, jak knihu prodávat v předprodeji společně s nějakými zajímavými dárky. Osobně chápu crowdfunding jako takový experimentální e-shop, na kterém se prodává zatím neexistující zboží. Chtěla jsem si ověřit zájem ze strany více než 5 tisíc followers na Twitteru. Chtěla jsem zjistit, jestli bude nadržence zajímat kniha o sexu, kde na obalu není hláška o tom, jak sbalí každou, na kterou se v baru podívají. Chtěla jsem ženám ukázat, že nemusí číst jen Padesát odstínů šedi a poslouchat žvásty Poupětové. A když už jsem věnovala tolik času psaní, chtěla jsem knihu dostat do distribuční sítě, přičemž kampaň by byla takovým odrazovým můstkem. Víc než o 100 tisíc šlo o ověření toho, zda-li lidé knihu chtějí.
Po prvních dvou dnech bylo jasné, že je něco špatně. Plány na propagaci knihy ztrácely smysl. Odezva byla pozitivní, ale zájem o odměny žalostný. Začala jsem vše operativně řešit. Ptala jsem se přátel, známých na Twitteru i čtenářů blogu. Měnila jsem několikrát text. Chtěla jsem se omluvit všem návštěvníkům eXtra, kterým jsem kdy zvýšila krevní tlak. Přemýšlela jsem nad tím, že uveřejním kompletní fotografie z knihy. Nic mi nepřišlo jako řešení.
Po chvilce zkoumání se mi podařilo odhalit několik důvodů, proč lidé nechtěli knihu kupovat. Někteří se údajně styděli, další si chtěli koupit rande. Mužům nejčastěji vadilo, že neznají můj obličej. Přeci nebudou kupovat zajíce v pytli… a když jsem tento argument četla asi tak po dvacáté sedmé, věděla jsem, že to s knihou nedopadne. Nedokázala jsem vysvětlit, že tohle doopravdy není kniha, kde tím hlavním je zjistit, kde bydlím a jestli nejsem třikrát rozvedená důchodkyně s nadváhou, nebo znuděný markeťák.
Na Twitteru jsem od roku 2012, tak jsem doufala, že tyhle detektivní sklony ty chytřejší již dávno opustily a pokud mě sledují, baví je mě číst. A kniha je hlavně o čtení. Tahle úvaha doznala časem další trhliny a já si s kampaní začala připadat jak legendární Reyna toužící po první káře.
Kampaň se přehoupla do stavu, kdy jedinou nadějí byl zázrak. Aktualizovala jsem stránku na Startovači každou hodinu a vymýšlela, co udělat, aby se něco změnilo. Nebudu to protahovat, částku se vybrat nepodařilo a všechny příspěvky byly vráceny. Nejsem typ člověka, který by se pak trápil myšlenkou typu „co by kdyby“. Přijala jsem porážku a neúspěch. Překvapením pro mě byly velmi milé e-maily od lidí, které výsledek kampaně zamrzel. Byla v nich motivace, byl v nich humor. Konkrétně jeden mi opravdu zvedl náladu a otevřel oči. Stejně tak mě těší nabídky na spolupráci a různé formy podpory knihy od sponzorství po publikaci knihy po částech na stránkách jednoho velkého média.
Otázkou tak zůstává, zda-li kniha vyjde. Odpovídám, že ano. Možná to nebude na chlup ta stejná kniha, ale tohohle snu se rozhodně nevzdám. Ráda bych poděkovala všem, kteří přispěli, podpořili, lajkovali, retweetovali a vůbec o knize mluvili. Upřímně děkuji a jede se dál.
Držím palce at ti kniha vyjde …
„Everything will be okay in the end. If it’s not okay, it’s not the end“ ….. 😉
Díky moc!
Chtel jsem prispet ke konci, ale pak jsem to nejak propasl. Ale tak ono to vyjde jinde, Startovac asi vazne nebyl pro tebe.
Osobně bych to vůbec nebral jako nějakej průšvih. Ok, asi něco stálo k tomu vše připravit (hádám, že ty fotky jsi nefotila sama), ale svět se snad nezboří. Ve finále alespoň máš do budoucna představu, jak velký zájem by o takovou knihu byl. Kdybys to nezkusila, nikdy to nezjistíš. A víš, kudy cesta nevede, což se později může hodit.
Ačkoliv tvůj styl psaní žeru, o koupi jsem nikdy neuvažoval. Za sebe říkám, že mi tam chyběl nějakej fakt silnej prodejní argument, proč do toho jít. „100% poutavé čtení pro ženy i muže“ je argument prázdnej, jak peněženka po měsíci stráveným s tebou (asi) 🙂
Pokud bych to srovnal třeba s Dominikem Landsmanem a Marií Doležalovou (a pominu, že známe oba ksichty), tak jejich knihy jsou z mého pohledu unikátní tématem. Kniha s autentickými sexuálními zážitky v situaci, kdy se v knihkupectví válí mraky erotických románů, z mého pohledu až tak neoslní. Leda v situaci, kdybys dovedla vybudovat silnější kult vlastní virtuální osobnosti.
Přeji, ať se daří 🙂
Díky moc za komentář. Máš pravdu, že s hledáním jednoznačného argumentu pro grafiku byly komplikace. Ze všech návrhů od přátel a lidí kolem se mi sešly dva – buď napiš, že to je prostě fajn čtení pro ženy i muže, což je ostatně pravda a lidé chtějí číst fajn knihy (podívej se, co za blbosti jinak kupují), nebo napiš, že to je něco revolučního pro jejich sex, což sice taky může být pravda, ale opět mi to přišlo prázdné. Prostě jsem to vzhledem k obsahu knihy, který je hodně osobní a rozhodně není jen o sexuálních zážitcích, tak necítila. S kultem osobnosti jinak souhlas.
A kolik těch nabídek na rande za sto tisíc bylo? 🙂 Nebo chtěl někdo rande za pár stovek? 🙂
Řekla bych, že opravdu vážně myšlené nabídky na rande za 100k byly tak dvě.
Ověřila sis v praxi, že anonymita netáhne 🙂 Chce to realný příběh s reálným člověkem…
nejde o nejake patrani nebo rande ci co, ale o to, ze anonymovi penize nedam. Normalni zadatel o cokoliv nezada anonymne. Tam z meho pohledu neni co resit. Kryt se myslenkou, na twitru jsem 5 let…. – a co?
Vydej to za svoje, kupce si to najde, ze je to dobre napsane (pokud bude) se rychle rozkrikne. 100tis nejsou zadne penize.
Já jsem třeba přispěl a je mi fuk, jestli znám pravé jméno a obličej autorky. Neřeším to ani u knih v knihkupectví. Jména autorů jsou pro mě značky. Jejich osobní životy a vzhled mě nezajímá. Řeším jen to, co vyplodí. Jde o nějakou konzistenci v tvorbě. Takže asi tuhle touhu po odhalení anonymity nechápu, když o to nejde.
Jenze v knihkupectvi si uz kupujes realnou vec a proto autora ani znat nepotrebujes pokud nechces. Kdezto tady se prispivalo na neco co jeste neexistuje.
Jsou to dve rozdilne veci, i prosto ze vypadaji podobne.
Já myslím že byla krátká doba kampaně. Já osobně jsem přispěl.
Také jsem nad tím přemýšlela, ale nemyslím si. Projekt vidělo opravdu velké množství lidí.
Jestli to nebylo tím, že lidi prostě ztrácejí zájem o sex. Seriously. Pozoruji to všude kolem. Ve fitku, kam chodím, cvičí krásní nabušení borci a úžasné kočky v reproduktivním věku a místo, aby se balili a flirtovali navzájem, čumí do mobilů nebo prostě cvičí. Totéž na ulici v modrém, totéž v metru nebo v hospodě. Holky s prázdným ohledem zombie, chlapi bez jiskry a odvahy, sice zarostlí sympaťáci, ale jaksi bez drive.
Všude kolem tuny virtuálního sexu, ta tvoje knížka i když zřejmě svižně napsaná, prostě netáhne. Proč by měl někdo číst písmenka, když může na několik kliknutí vidět perfektní sex v jakékoliv podobě včetně jakékoliv úchylky? Jsme přesyceni pornem a čím více ho vidíme, tím méně máme potřebu zažít ho doopravdy. Nebo o něm číst, protože i čtení už je pro mnohé námaha.
Tak si, Klárko, nedávej vinu, minula jsi dobu.
Rozhodně si nemyslím, že lidi ztrácej zájem o sex – roky píšu pro druhej největší sexshop a furt je co dělat. Stejně tak stránky s pornopovídkama, swingers kluby a další místa a aktivity, tam je furt narváno.
Ale napadá mě trochu paralela s mýtem či skutečností scifi spisovatele Františka Kotlety – neposuzuju jeho fiktivnost či realitu, protože mě nezajímá. Tyhle osobnosti, které se projevují, ale vlastně se o nich nic neví, jsou atraktivní, ale musí se vhodně dávkovat jejich uvěřitelnost. Na letošním světě knihy byla o Kotletovi beseda a vyšlo z ní jedno z nejtrapnějších představení, jaký jsem viděl za poslední dobu, takže někdy ve třetině jsem odešel (chtěl jsem si u toho číst, protože se tam aspoň dalo sednout, ale rušilo mě to věčný kecání). Už to prostě v jednom tónu trvalo hrozně dlouho a nenabízelo to nic nového.
Blogování je fajn, ale pokud vycházíš ven s něčím hmatatelnějším, tak to chce více poodhalit svůj závoj. Když jsem dělal rozhovor se zakladatelkou jednoho masážního salonu, byla s tím spokojená, ale lehce ji mrzelo, že tim částečně ztrácí svou anonymitu. Jenže to je holt cena za skutečnost, že se o člověku ví. Virtualita je fajn a dá se s ní dělat hodně věcí, ale nefunguje to pořád.
Tady na blogu ti asi budou dost lidi podkuřovat, ještě aby ne, když tě tady čtou, byli by za voli. Ale (znáš takový to přísloví, co je před ale se nepočítá?) podle mě ta ukázka stála za hovno. Tady na blogu celkem dobrý, ten tón vyprávění a nehraní si na nic mě (a asi i ostatní) baví, ale (opět ale :)) vyprávění příběhů (podle mě) ti fakt nejde. A klidně buď dál tajemná, kdybys nebyla nepřispěl by asi nikdo. Fakt mě ta ukázka zklamala a přišla mi jak porno texty, které jsme četli s kluky v devítce.
Přirovnání ke Kotletovi je jako přirovnání Míry a Roberta (ty jsi Míra, František Robert, kdyby to někomu nedošlo). Čím je to delší a vymyšlenější, tím to je horší, ale tak hodně štěstí.
The Doctor: pro koho jsi psal? Taky jsem se chvíli živil psaním pro jeden největší sexshop v ČR je to dobrá rychta :).
Ja chtel napred poslat prispevek, ale pak cetl ukazku a bohuzel. Prispevek na knihu co me nezajima bych poslal treba kamaradovu napadu, ale jinak nerad davam penize z ruky, daji se investovat lepe:)
Po přečtení tohohle článku jsem začala uvažovat, proč jsem na knihu nepřispěla já. Nakonec jsem došla k několika závěrům.
Proti jiným blogům „ze života,“ které čtu, mi ten tvůj připadá nejméně živý, uvěřitelný. Všechno kolem tebe se zdá tak nějak uměle dokonalé, vytažené do extrému. Ne, že bych ti nevěřila nebo záviděla. Jen mě to prostě v určitém smyslu nudí, nedokážu za tím vším vidět opravdového člověka (a jde spíš o obrázek, který si tvořím v hlavě, ne o to, že by mě zajímalo, jakej máš obličej nebo prsa). Ještě to podpořily články na extra, jehož úroveň je ale obecně prostě bídná.
Asi bych knihu podpořila, kdybych z ukázek (jedna mi přišla na propagaci hodně málo) cítila nějaký přesah. Kdybych cítila, že po dvou letech psaní blogu konečně ukážeš větší díl svého života a osobnosti, něco pod tou sexbombou a zlatokopkou. Něco skutečně intimního, osobního. Něco, s čím se bude moci čtenář ztotožnit, milovat to, fandit tomu nebo se ti třeba i jen smát. Bála jsem se ale, že zas uvidím jenom tu nablýskanou fasádu, která je zábavná přesně tak jednou az čas v krátkém článku.
Pokud mám číst knížku založenou na životním příběhu autora, chci mít na konci dojem, že toho člověka znám. Že mi poskytl komplexní obrázek toho, kým vlastně je, s tím dobrým i špatným, že mě nechal nahlédnout do svého světa a myšlenek. Jinak je to jen další ploché porno/ženskej román, kterých vychází ročně tisíce a který tím pádem nijak netoužím mít doma. Každopádně, prosadit se přes crowdfunding není snadné, nebrala bych to jako zásadní neúspěch. Knihy tam mají velkou konkurenci a většina lidí radši podpoří větší fantastičtější projekty.
Tak prodej golfa a jezdi tramvaji… Pokud vim, tak dle minulych clanku ti frajer nechal novyho golfa za pul mice, to by neco mohlo pustit…
Nebo to je cely fejk a ty si na to vsechno jenom hrajes…
Tak co pustis tendle komentar, nebo prijde cenzura
Děkuji za vtipnou a originální radu. Užij si víkend.
Promiň, nepřispěl jsem, celé mi to přišlo děsně nafouklé. Z knihy jsi během chvíle stihla udělat něco jako posedlost.. Občas opravdu platí, že méně je více. Ovšem svůj účel kampaň splnila, snad už máš nějaké nabídky z vydavatelství.