Mě opustil poslední špíček v batolecím věku, avšak i tak moc dobře vím, co se baculkám honí hlavou. Vidím to u kamarádek. Za několik let vyzkoušely vše možné. Nejdříve utratily hromadu peněz za hubnoucí přípravky, pak za dietní programy a následně za zázračné přístroje z teleshoppingu. Pak si přečetly něco o paleo, pak něco o raw a vše vyzkoušely. Pár kil sem, pár kil tam.

Když už nebylo kam dál, začaly na Facebooku sledovat nějakou bikini fitness princeznu a zaplatily si měsíc s trenérem. Vždyť na hubnutí stačí legíny za dva litry, najký snýkrs za tři a rejže s kuřetem. Bavilo je to, protože se jim hodinu týdně věnoval hezký a vysportovaný chlap. Sice za peníze, ale věnoval. Když si po týdnech remcání v posilovně stouply na váhu a zjistily, že mají stále stejně, smířily se s tím, jak super je být smířená. Vždyť se to teď všude píše a říká, tak to musí být pravda.

Pravda to pochopitelně není. Naopak je to maximálně na prd. Je to prohra. Nebudu tady argumentovat klasikou – obezita je nemoc a huntuje zdraví. To je všem fuk a dnešní doba je taková, že když budete mít velké štěstí, podaří se vám dožít rakoviny. Mnohem důležitější je podle mě to, jaký dopad má obezita na vztahy, hledání lásky a sex.

Úplně chápu, proč mnoho žen dojde k závěru, že je v pohodě být tlustá. V životě jsou momenty, kdy má člověk chuť se na vše vysrat. Nebaví ho o sebe pečovat, nechce se s nikým bavit a místo sexu je pro něj lepší si to udělat u péčka. Zkrátka má jiné priority, nemá dostatek energie něco furt řešit. Ostatně i já jsem jednou v roce 2012 šla vynést odpadky nenalíčená a vůbec jsem toho nelitovala. Problém je, když takové stavy trvají dlouho, protože je pak mnohem složitější opět najít motivaci něco se sebou dělat.

Nejlepším probuzením z letargie a dlouhotrvajícího ládování kremrolí je urážka. Přesně taková, jakou HateFree Culture odsuzuje. Zabolí, ale donutí k akci. To nějaké chlácholení, falešná slušnost, neupřímnost a smíření nedokáže. Jasně, teď můžete začít namítat, jak to má na některé ženy opačný efekt. Podle mě spíš záleží na tom, kdy, kdo, jak a co přesně řekl. Někdy to pochopitelně spustí ještě větší žravost, ale 100% existuje kombinace, která sádelnici vyhecuje. Vlastně to ani nemusí být nutně urážka, stačí nejapná poznámka od někoho z blízkých, nebo veřejný trapas. Třeba šprajcnutí ve vstupních dveřích do Mekáče před očima nějakého milého fešáka.

Vyhecovaná se pak vydá na dlouhou cestu za štíhlou postavou a pokud po pár ztracených centimetrech dostane alespoň ždibec pozitivní odezvy od okolí, bude ve snažení pokračovat. Konečně se naučí něco o stravování, pozná reakce těla a začne se cítit lépe. Nově získané sebevědomí je totiž extrémně návykové. Mnohem víc než chuť čokolády a uheráku. Trápení na pásu je stejně jako dodržování jídelníčku vopruz, ale stojí za to. V první řadě je fajn umět hejbnout zadkem (zombie apokalypsa nebude sranda) a v druhé štíhlá postava v kombinaci s péčí o vzhled přináší hromadu výhod. Seženete na sebe hezčí hadry, lidé jsou na vás milejší, randění je zábavnější a sex máte jako žena kdykoli, kdy chcete. Jo a hlavně s kým chcete.

Nemáte-li to v hlavě v pořádku, začnete mě obviňovat z podněcování nenávisti, cynismu a navádění k anorexii. Případně se v komentářích ozve nějaký pokrytec, který trpí slabostí pro XXL macatice a o silikonovu vychrtlinu jako jsem já by si neopřel ani kolo… jenže vše je jinak. Tupě neodsuzuji obezitu a jsem toho názoru, že smát se tlusté holce v posilce je jak mít srandu z bezdomovce na pracáku. Jen mi přijde praštěné, jak se špeky všeho druhu v poslední době pokrytecky brání. Vůbec nezmiňuji nic o ideální váze a akceptovatelném procentu podkožního tuku. Jen mi přijde škoda, jak se čím dál více samiček pod vlivem tolerantních kampaní na oko smíří s tím, co je ve skrytu duše štve klidně i po celý život. Možná to vypadá tak, že jsou doopravdy spokojené s vlastním vzhledem a nějaké to kilo navíc je nesejří, ale tak to u mega drtivé většiny z nich prostě není.

Říct si, že jsem kvůli vlastní lenosti pro opačné pohlaví neatraktivní, vyžaduje mnohem silnější osobnost než hubnutí. Právě proto si většina na smíření s tloušťkou pouze hraje. Je mi líto, pokud jsem někomu zničila naivní představu o spokojenosti baculí, ale je to tak.

Jak vidíte, můj vzkaz ve výsledku není brutální, je pouze upřímný a založený na tom, jak skvěle umím číst v lidech. Snadno poznám, když je někdo nevyrovnaný. A věřte, že s pneumatikou kolem pasu se rovnováha hledá složitě.

Příspěvek Brutální vzkaz všem sádelnicím, které touží po lásce a krásné postavě pochází z SEXPERIMENTÁTORKA

Ve společnosti panuje takový ten názor, že plnoštíhlí lidé jsou veselí, spokojenější a celkově šťastnější než ti hubení. Jenže to nesmíte koukat na Halinu Pawlovskou, Johna Candyho a Santa Clause. Otesánek se 137 kg rozhodně nebyl prototypem šťastného člověka a já osobně znám taky nejednu vypasenou krávu, která přeci nemůže za to, jak vypadá. Za to může její imaginární problém se štítnou žlázou.

Za obezitou mého XXL amanta stále jen a jen jeho láska k polykání kalorií. Sama miluji dobré jídlo, ale mít nastavenou jako domovskou stránku v prohlížeči Scuk.cz je už i na mě moc. Pokud se říká, že až bude válka,tak tlustý budou hubený a hubený budou studený, tak on bude pravděpodobně někde v bunkru drancovat další táfličku Milky. I já jsem za období našeho blbnutí přibrala z 49 kg na nějakých 55 kg a poznala snad každou lepší restauraci v akčním rádiu 100 km od Orloje. Teprve ve společnosti tlouštíka jsem si uvědomila, jak moc mu jeho špeky komplikují život. Kromě toho, že si na něj nevidí, tak také nevyjde do prvního patra bez Tatranky. Každá svižnější aktivita mu vytvořila koláče na tričku a byl schopnej spadnout ze všech čtyř stran postele najednou.

A když jsme u té postele, na jídelním menu jsem se jednoho dne ocitla i já. Zcela nahá na posteli jsem si připadala jak kuře na plechu čekající na nádivku. Hlavou mi běželo, že tohle určitě nebude nejlepších 5 minut mého života. Misionářská pozice se moc neosvědčila. Mám ráda, když mě chlap při sexu chytí pod krkem a trošku přidusí. Nedostatek kyslíku je vzrušující, ale umřít tak mladá pod lavinou 137 kg tuku jsem vážně nechtěla. Naskočila jsem raději na koníčka… tedy spíš na řádně zpoceného bagouna. Moje nasednutí vytvořilo mexickou vlnu, která se zastavila až o třetí bradu mého milence. Během jízdy jsem z bezpečnostních důvodů jednou rukou držela jeho pupek a druhou zjišťovala, jestli náhodou nemá větší prsa než já.

Po chvilce bylo po všem a já byla šťastná, že nedostal infarkt. Náš první sex nebyl úplný trapas, ale uvědomila jsem si, že pokud si chci neplechu s tlouštíkem užívat, chce to strategii. Gravitace je neúprosná svině a drobeček vážící 137 kg si nemůže vyskakovat. Našla bych ale i výhody. Při sexu s vyzáblíkem to vzhledem k mojí hmotnosti občas pořádně drnčí. Jebnout se do pánevní kosti není příjemná záležitost. Tady jsem vždy padala do měkkého. I tak bych do toho už znovu nešla.

Kolik nejvíc vážil člověk, se kterým jste měli sex vy? A jaké to bylo?

Příspěvek Jaký byl sex s bagounem, který vážil 137 kg? pochází z SEXPERIMENTÁTORKA