Kniha

Poslouchejte, co mi poradila sex koučka

Dostatečnou kvalifikací pro práci sex koučky je jeden rozvod, schopnost otevřeně mluvit o sexu a vlastní ordinace, kde může ze zoufalých lidí dělat hlupáky. Takový zážitek jsem si nemohla nechat ujít!

„Hele, já už jsem vážně byl zoufalej. Na stupnici zoufalosti jsem byl někde mezi tvorbou Jana Bendiga a pořadem Prostřeno. V práci to stálo za hovno, vztah jedna velká ruina a absolutně jsem nevěděl, jak dál. Tak jsem si našel sex koučku, protože každý problém údajně začíná u sexuality,“ chlubí se mi kamarád, o kterém jsem si do té doby myslela, že je normální. Ale zaujalo mě to.

Ze sex kouček a různých kurzů jsem si dělala legraci. Především kvůli různým rozhovorům na iDnes a podobně. V nich se vážně povídá o tom, co by mělo být každému, kdo nevyrůstal mezi sestrami premonstrátkami, absolutně jasné. A světe div se, lidé si za takové rady opravdu platí. Profesionální sex koučka Julie Gaia Poupětová pak používá slova jako rozhodopádně a natáčí videa o tom, jak by si ho měli muži honit… asi protože to většina chlapů neumí.

Co by taková expertka poradila asi mně? Rozhodla jsem se to zjistit a objednala se na konzultaci. Abych byla upřímná, Gaiu jsem musela při výběru přeskočit, protože jsem chtěla k sexperimentu přistupovat nezaujatě. Musel to být někdo, koho neznám, komu se nezačnu hned smát a kdo není tak profláklý. Nakonec se mi podařilo vygooglit vztahovou koučku Veroniku, která v prezentaci slibovala ukázání cesty k lepšímu milování a vyrovnané intimitě. Ať už to znamená cokoliv.

Dorazila jsem na konzultaci, zasedla do pohodlného křesla a dostala za úkol popsat, co mě trápí. Tak jsem začala vyprávět – žádný fantas, jen moje názory na vztahy, nějaké ty zkušenosti a menší závislost na sexu. Veronika dožvýkala propisku. Zamyslela se. Poškrábala se za uchem. A pak už mě prakticky nepustila ke slovu. Skoro mi přišlo, že jsme si vyměnily role, protože mi začala vysvětlovat, že ani ona není spokojená. Nic přenositelného, prostě se vykecávala jak u kadeřníka. Vážně jsem poslouchala, protože jsem tajně doufala, že mezi řádky najdu nějaké inspirativní rady. Nebo třeba jen nový pohled na věc. Na rady došlo, ale až mnohem později. Když si je teď zpětně přehrávám v hlavě, možná bych se bez nich obešla, protože jsem se například dozvěděla:

  • Spát s každým je skvělý způsob, jak si najít nové kamarády.
  • Zajímavým zpestřením předehry je stát od sebe dva metry daleko a slovy popisovat, jak moc se mi líbí pohled na jeho genitálie.
  • Předstíraný orgasmus je lepší než žádný orgasmus.
  • Kámasútra zachránila více lidských životů než Příručky mladých svišťů.
  • Mužský penis je jako malé štěňátko, kterému nestačí pouze jednou za den hodit míček.

A to jsem si myslela, že toho o sexu a vztazích vím fakt hodně. Je mi líto člověka, který na konzultaci podobné nesmysly vstřebá a následně se podle nich začne chovat. Na chvilku jsem byla schopná připustit, že jsem možná divná a zaujatá. Znovu jsem zhodnotila setkání se sex koučkou. Znovu jsem se zamyslela nad tím, zda-li mi přinesla alespoň něco, co by mě jako člověka posunulo vpřed. O tom přeci koučink a veškeré ty kejkle s programováním mozku jsou. Kdepak, tohle prostě nedopadlo. Naivní rady, univerzální poučky a to, co najdete v každém časáku. Nebo na First Class, což je vlastně taky jen takové Bravíčko pro dospělé.

5 komentářů

Klikněte pro psaní komentáře

  • Ne ne prostě, úplně si představuju, jak tam sedíte proti sobě. Já bych se asi fakt po… smíchy.

  • V pravidlech Dračího doupěte pro experty bylo kouzlo na vyvolání panického strachu v jakékoli inteligentní bytosti. Účinek se lišil podle inteligence cíle (vlastnosti byly ohodnoceny od 1 do 21 bodů). Čím vyšší intelekt, tím menší účinek. Škála efektu pak sahala od „okamžitě utíká a je jedno, co se připlete do cesty“ na dolní hranici až po „očarovaná bytost se zájmem sleduje marně se snažícího kouzelníka a dobře se baví“ při 21 bodech.
    Jinak bych se trochu zastal FirstClassu, minimálně v prvním roce své existence byl hodně dobrý, ale máš pravdu, že poslední dobou už se za prvé dost opakuje, za druhé míchá dohromady byznys, esoteriku a rubriku „můj milý deníčku“.

    • Že bych si to Dračí doupě přeci jen někdy zahrála :-)? Jinak First Class neznám od začátku, až v poslední době se bavím nadpisy o kousání poraněných duší a vztahovými megatipy.

  • Klárko, rád tě čtu, ale jednu drobnou radu bych ti dal, i když nejsem ten sexkoučer. 🙂 Zkus nám nevnucovat ten tvůj projekt v každé druhé větě (a v každém posledním záznamu v blogu a Twitteru) Z titulku článků, které se tváří být o něčem, se vyklubává obyčejné PR. Je to otravné a kontraproduktivní. Dík.

    Jo, a mimochodem, já jsem ten tvůj projekt podpořil pětistovkou. To píšu, abys věděla, že jsem pro každou srandu. Akorát toho nesmí být moc.

    • Mnohokrát děkuji za podporu a bohužel tvůj názor absolutně nechápu. Přes rok píšu knihu a nyní mám konečně možnost výsledek představit a upozornit na něj. Měla bych se stydět? Neměla bych o tom ten měsíc, kdy běží kampaň na Startovači, mluvit? Navíc když téma je s knihou spojené? To je jako kdyby interpret vydal album a hrál dál lidem pouze staré písničky, protože by se bál mluvit o něčem novém, co vytvořil a za čím si stojí. To mi hlava nebere a mrzí mě, že sebeprezentace je stále považována za něco, čím se okolí jen otravuje. Nejlépe jen mlčky a pokorně sedět v rohu a čekat na zázrak.