Sex a vztahy

Když vás na dovolené začne pronásledovat páreček z Českých Budějovic

Ráda bych v srpnu vyrazila někam na dovolenou. Nevím sice kam a s kým, ale při brouzdání nabídkou letenek jsem si vzpomněla na jeden hororový zážitek ze Santorini.

Mezi moje koníčky patří muži a cestování. Když mám možnost oba spojit, skvěle si to užívám. Poznat svět je ostatně můj sen a pokud si mě jednou bude chtít někdo vzít, za přijatelný svatební dar považuji pouze roční cestu kolem světa. Zatím mě nejvíc uchvátila Kuba a Island, ale kvůli jednomu hodně neodbytnému páru se chystám co nejdřív podívat také do Českých Budějovic. Musí tam být něco ve vzduchu, jinak si nedokážu vysvětlit, jak mohlo tohle město vyslat na cesty dva mentály připravené připravit mě o klid.

S tehdejším sponzorem jsme si jich všimli už na letišti. Beznadějně přehazovali hromady věcí z jednoho čemodanu do druhého. Po přerovnání začali vše balit do potravinové fólie. Proč využívat služby na letišti, když stačí zakoupit v obchoďáku pět rolí fólie na bagety, tři z toho si nenávratně zničit po pár centimetrech a pak se pořádně zapotit u točení dvacetikilového kufru…

Když si ve frontě na odbavení stoupli přímo za nás, začala jsem být nervózní jak kamzík na rovině. Právem! Trvalo pět minut, než mi mladý muž stojící vedle šmudly ve falešných Rejbenech zaklapel na rameno: „Se nebojíte, že když nemáte cedulku na kufru, tak vám ho potratí?“ „Ne,“ odpověděla jsem bez toho, abych mu vysvětlovala, že cedulka je úplně k ničemu. Doufala jsem, že tím naše veškerá konverzace skončí. O další povídání se už nepokusil, nicméně i tak jsem dalších 40 minut zpoza mých zad poslouchala typicky české brumlání, travel hacking žvásty a zamilované švitoření.

Po check-inu jsme pár ztratili z dohledu, ale velmi brzy se nám připomněl při boardingu. Společně s několika důchodci si totiž stoupl do fronty dvacet minut předem. Pravděpodobně v domnění, že jinak se do letadla nevejde. Já jsem klasicky se sponzorem nastoupila až mezi posledními. Když jsem viděla ty dva o řadu před námi, začala jsem poprvé v životě mít strach z letecké dopravy – není totiž kam utéct. Z přibližně tříhodinového letu strávila slečna dobré dvě hodiny otočená vzad s cílem udělat ze mě její nejlepší kamarádku. Dozvěděla jsem se, že Jitka s Jirkou pochází z Budějovic, na Santorini letí z peněz za prodanou Octavii RS a když to půjde, chtějí vyzkoušet sex v letadle. Kdyby mi byla Jitka alespoň trošku sympatická, hned jí řeknu, že členství v Mile High Clubu mám už několik let a není o co stát. Takto jsem jí jenom sdělila, ať hlavně nedělá Jirkovi orál, protože záchody jsou vybaveny velmi citlivými detektory kouře. Drbání na hlavě signalizovalo, že nedokázala pochopit ani můj trapný vtip.

Po přistání jsem byla zničená, nasraná a smířená s tím, jak páreček z rodiště Barbory Hrzánové budu potkávat na hotelu a na pláži po dobu dvou týdnů. Moje smíření však nepočítalo s tím, že mi Jitka s Jirkou zaklepají druhý den v osm hodin ráno na dveře s pozvánkou na snídani! Člověk jde rozespalý otevřít dveře, jestli ho hotelové služba nechce evakuovat kvůli výbuchu sopky, aby zjistil, že vyšinutá budějovická dvojice potřebuje ke znásilnění švédského stolu doprovod. Pokud jsem je do tohohle zážitku pouze nenáviděla, po předčasném probuzení jsem byla připravená utopit je v moři.

Následující dny jsem se stala alergická na slovo náhodička. Přesně to jsem totiž slyšela, když si Jitka s Jirkou sedali vedle nás, jezdili na stejná místa, chodili ve stejný čas na bar a čekali na stejný výtah. Výsledkem byl neustálý strach z rádoby náhodného střetnutí a moje rozhodnutí chodit do schodů pěšky.

Mezilidské vztahy mám většinou dokonale pod palcem a jsem schopná přežvýkat i toho největšího mamlase, ale na dovolené chci mít klid. Nepomohlo ani přestrojení. Jitka mě bezpečně poznala i v případě, kdy jsem si nasadila obří klobouk a černé brýle zakrývající 95 % mého obličeje. Pořád jsem nechápala, jak může být společně s věčně připáleným Jirkou takovou osinou v zadku. Několikrát jsem dala hodně jasně najevo, že bych radši u bazénu luštila Sudoku, než abych musela poslouchat její řeči. A věřte, že Sudoku považuji za puzzle vhodné maximálně tak pro lidi s těžkou oligofrenií.

Desátý den ležím se zavřenýma očima kolem druhé ráno v posteli a po dalším dni pronásledování se začínám těšit domů. Z usínání mě vyruší dost hlučná návštěva. Opět slyšíme rány na dveře, sponzor jde otevřít a do pokoje se vřítí známé komediální duo JJ s flaškou vodky. Z jejich chování bylo poznat, že jednu stejnou flašku mají již v sobě. Jitka skáče šipku ke mně do postele a zapomíná na to, že si nezaplatila dovolenou na ostrově Lesbos. Vytušila jsem, že se mi snaží olízat bradavky, na což do té doby relativně nenápadný Jiří reagoval masírováním vlastního rozkroku přes jeho khaki bermudy. Opilou Budějačku srážím k zemi a nadrbaného Jirku vyprovází sponzor teatrálním kopancem do zadku. Z chodby slyšíme pár sprostých poznámek týkajících se nečekaného odmítnutí. Povedlo se nám jich zbavit. Flaška vodky zapomenutá v naší posteli posloužila jako skvělý lék na prožitý šok.

Paradoxně právě tento nevydařený pokus o řecké orgie byl začátkem mého klidu. Jitka s Jirkou se nám začali obloukem vyhýbat a po zbytek pobytu jsem o nich ani nevěděla. Zahlédla jsem je akorát na letišti. Kdybych měla jistotu, že jeden relativně neškodný trapas takto zafunguje, jedu pro několik litrů vodky klidně až na Rudé náměstí.

Na různé pronásledování jsem zvyklá. Dost bláznů mi bylo schopných posílat padesátek SMSek za noc, ale páreček z Budějovic byl pro mě novinkou. Setkání s JJ je důkazem toho, jak vám dokáže zničit dovolenou katastrofa, na kterou se nevztahuje cestovní pojištění. Jaká je pravděpodobnost, že na podobný pár na dovolené opět narazím? Těžko říct, snad malá, avšak i tak při vybírání další destinace pro letní výlet přihlížím k tomu, aby riziko bylo co nejmenší.

11 komentářů

Klikněte pro psaní komentáře

  • Na mě se v Egyptě takhle přilepila baculka. Při vyplňování formuláře na recepci mě poprosila o půjčení propisky což byla zásadní chyba. Snažila si pak se mnou furt povídat u bazénu za mnou lezla a pod úplně hloupou záminkou se mi snažila dostat do pokoje. Bral jsem to jako mnohem větší trest než Faraonovu kletbu :D!

  • Jsi slaboch, když ses jich nedokázala zbavit hned na začátku. Inu, expetr na mezilidské vztahy. To jen potvrzuje, že se tím silackým tónem na blogu vypisuješ ze svých komplexů. Mezi řádky jsi o sobĕ řekla víc, než si myslíš.

      • Děkuji za odpověď. I když je stručná, opět tě pěkně charakterizuje.

        Trochu rozvedu, jak tvou osobnost čtu na základě tvých projevů v článcích a v odpovědích na komentáře. Jedna věc je, že umíš muže pěkně využívat. Druhá věc je, že ti dělá potěšení nad nimi vítězit. Sama ale cítíš, že ti to nepřináší trvalejší uspokojení. Stále hledáš muže, kterého bys mohla považovat za sobě rovnou osobnost, zatím ho ale nenacházíš. S ženami si moc nerozumíš. Ve skutečnosti jsi osamocená.

        Nebudu se o tom více rozepisovat na webu. Jestli se chceš o sobě dozvědět víc, máš můj mail v neveřejné části komentáře.

        • To, jak mě popisuješ, je děsný stereotyp. Muži se uklidňují tím, že když je nějaká žena využívá, určitě ve skutečnosti trpí samotou, má komplexy, tatínek byl alkoholik a její nejlepší kamarádka se vyspala s láskou jejího života. Jestli se chci o sobě dozvědět víc, mám ti napsat? Děkuji za nabídku, ale nevyužiju :-).

          • To mi připomíná takové ty horoskopy. Býk – jsi pravděpodobně požitkář, máš umělecké vlohy, na druhou stranu máš malé péro, trpíš komplexem méněcennosti a jsi pěknej debil 🙂

        • Teda tys napsal ještě větší sračku než autor. A to už je co rici. Podivna psycho sonda do neci mysli na zaklade par textu. Zcela zjevne smysleneho bloku, ktery ztraci dech rychleji nez potapec v sedmdesati metrech s dve ste bary v lahvy… Mimochodem gratuluji k 1. samostatnemu letu. Sikulka, ze jsi to tak pekne zvadla a ted te moc prosim napis neco, co ma koule a dik za vsechny ty ryby a neexiatenci reklam. Mimochodem snazil jsem se precist clanky na extra, ale ty uz jsou fakt extra mizerne – snad tam chytas cilovku 🙂 – jinak tvuj verny ctenar 🙂

  • Děvče, máš si najít lepšího sponzora a nejezdit na sockodovolený s cestovkou. A byl by klid.

  • No, to my jsme s manželem byli na této dovolené zde ( tree house Ještěd – https://www.treehousejested.cz ) a stalo se nám něco podobného… Určitě to nikomu nikdy nepřeji zažít, protože je to fakt nepříjemná věc 😀 I když se to zdá jako banalita nebo možná i něco vtipného… Mějte se hezky a přeji hezký zbytek dne.