Chci konečně chlapa, který umí lhát

Jsem přesvědčená o tom, že vztahy jako takové skončí v den, kdy Apple představí iPhone se zabudovaným polygrafem. Je totiž úplně jedno, jestli za lhaní považujete neříkání pravdy, neříkání celé pravdy, neupřímnost, milosrdnost, výmluvy, zatajování, mlžení, lichotky, podsouvání dezinformací… Skutečnost je totiž taková, že každodenní lhaní ve vztahu lze považovat za takový relationship management. Osobně si nedokážu představit vztah, ve kterém jsem maximálně upřímná. A stejně tak nechci vztah, ve kterém se od muže za každé situace dozvím jen pravdu. Pravděpodobně by vše ztroskotalo už během pozdravu.

O to víc mě překvapuje, jak málo mužů umí lhát. Nemyslím tím Davida Ratha a další trumbery z politiky. Jde mi o úplně obyčejné samce, kteří se po šichtě vrací domů k milované Marušce. Tu a tam zalžou, během vyprávění vynechají některé pikantní části a ve výsledku dostanou od manželky na budku, protože jim kvůli nějaké blbosti přijde na pravidelné výlety do hampejzu. Umění lhát bez ohledu na to, o čem a jak moc chcete lhát, totiž stojí na inteligenci (zde by u někoho mohl být problém) a 5 základních bodech.

• Složité lži nefungují. Chcete si po práci skočit za milenkou? Doma řekněte, že prostě máte hodně práce.
• Důkazy? Pokud máte fantazii, tak je nepotřebujete.
• Je-li to možné, říkejte pravdu. Hodně chlapů lže partnerce i o tom, co měli k obědu.
• Každou lež si musíte velmi pečlivě zapamatovat. Jedině tak se v tom neztratíte.
• Nikdy do lhaní nezapojujte více lidí. Kámoši a kámošky vám pečlivě vybudovanou lež můžou pěkně posrat.

Když tyto body budete dodržovat, můžete spokojeně proplouvat vztahem, kde je největším problémem neuklizené nádobí. Úplně nejradši bych každému bývalému i budoucímu partnerovi vysvětlila, že pokud dokáže opravdu bravurně lhát bez zbytečných přešlapů, má v lásce vyhráno. Jeho žena bude šťastná a nikoho nebude nic trápit. Nemusí se z něj stát rovnou patologický lhář, ale musí vědět, že o mix nepravdivých lichotek a milosrdných lží stojí v životě prakticky každý.

Ještě dnes si vzpomínám, jak se mě jeden filuta snažil přesvědčit o tom, že se mnou nemůže strávit víkend, protože odlétá na velmi důležitou pracovní schůzku na Havaj. Když se po týdnu vrátil, dovezl mi jako dárek sošku havajské tanečnice z Bazoše. Když jsem se ho zeptala, jakou leteckou společností se tam dostal, nebyl schopný si vzpomenout. Jen mu poposkočil hlas o oktávu výš a během vysvětlování koktal jak Milan Pitkin v Country estrádě. Ani si už nepamatoval, kolik tam byl přesně dní a jaké bylo v den odletu počasí. Ale kdybych chtěla vědět podrobnosti, mám zavolat kolegovi Markovi, který tam byl s ním. Chudáček prakticky porušil všech 5 výše zmíněných bodů. Tehdy jsem mu zcela klidně vysvětlila, že lhát se musí umět. Poděkoval mi a přiznal se, co ten týden skutečně dělal. Rozloučili jsme se a já měla dobrý pocit z toho, že ta další po mně už nebudete muset poslouchat fantasmagorické příběhy o pracovní cestě do ráje od člověka, který měl k Havaji nejblíž při žraní pizzy s ananasem.

Doopravdy bych si přála jednou narazit na chlapa, který umí lhát. Jako fakt skvěle, dlouhodobě, inteligentně a neprůstřelně lhát. Zatím se mi úplně vždy podařilo lež odhalit a následně v ní pěkně vymáchat jejího tvůrce. Jediné, s čím mám problém, jsou komplimenty. Ty neberu hned jako lež. Sama sebe považuji za krásnou a okouzlující, takže věřím tomu, že si to mohou myslet upřímně i ostatní. Pokud tohle čte nějaká žena, která je přesvědčená o tom, že její fufínek říká ve všem 100% pravdu, tak gratuluji. Může zkusit přibrat 5 kg, nasoukat se do starých džín a zeptat se, jestli náhodou nepřibrala. Teprve až pak se ukáže, jak moc pravdomluvný ten její partner vlastně je.