Bohatý přítel, chudý přítel a seberozvíjející se přítel

Čím hloupejší člověk, tím věří ve víc věcí. Já jsem dost chytrá na to, abych věřila pouze v sama sebe. Na desatero, štreky do Mekky a podnikatelské výplachy mozku mě neužije. Jasně, každý si přijde z jeho vlastního pohledu absolutně normální a na vlastní víru nedá dopustit, ale při seznamování rozhoduju já sama o tom, jestli mi ten chlap přijde v pohodě, nebo je to jen chodící hromádka pouček z různých audioknih a webů, které mají v hlavních keywordech slova jako motivace, osobní rozvoj a štěstí.

Chápu, že pro ošklivky je to dost těžko představitelné, ale když vyrazí hezká a kozatá holka na čerstvý vzduch, okamžitě se stává terčem všech možných seznamovacích taktik. Dříve jsem reagovala, slušně odmítala, dávala neexistující číslo a trénovala falešný smích. Teď jsem ve fázi Simon Cowell, kdy prostě jen čekám, jak mě dotyčný šmoula bude bavit. Když dáte chlapům šanci mluvit, první půlka z nich se dokáže ztrapnit během 5 minut. Mnohem horší je však ta druhá, která si myslí, že myslí. Když přeskočím ty největší exoty, kteří snad věří i tomu, že barbituráty pochází z moči panenky Barbie a bankovkama se platí jen zadní stranou nahoru, zůstane mi ještě docela dost velká skupina lidí. A v ní je pestrobarevná grupa, která děsně touží vyprávět mi o tom, jak díky různým poučkám, životní zkušenosti a pravidlům žijí úspěšný a skvělý život.

Muži při seznamování velmi často začnou mluvit o práci. Snad každej, komu se daří vydělávat alespoň ušmudlaných 75 tisíc měsíčně, je přesvědčen o tom, jak to dokázal díky knize Bohatý táta, chudý táta. Hodně dlouho jsem tohle dílo přehlížela, protože jsem si myslela, že je to něco na téma homosexuální adopce na pozadí sociální stratifikace. Když už mi o knize vyprávěl asi tak desátý uctívač Roberta Vlacha, v rámci jedné nakupovací horečky jsem zabloudila do Dobrovskýho a knihu si koupila místo rtěnky.

Jako fakt? Tohle někomu změnilo pohled na svět? Vždyť jediné sdělení celé té knihy je, že špatně placená práce v supermarketu je na prd a peníze mají dělat peníze. Doufala jsem, že každej nelabilní nimrod snad ví, že zaměstnání není podnikání. Asi jsem se dost spletla, jinak si nedokážu vysvětlit, jak může stárnoucí Havajan slavit s knihou takový úspěch. Na druhou stranu jeho samotného informace uvedené v knize překvapovaly, když byl ještě malej kluk bez pubického ochlupení. O to smutnější pak je, že dnes překvapují a inspirují muže s věkem přes třicet, kteří si pamatují největší slávu skupiny MC Erik & Barbara.

Různých knih jsem nakonec nastudovala asi deset. Ufff, kraviny se v nich točí jak ponožky v bubnu pračky! Všechny možný návyky, restarty mozkovny, boje s prokrastinací a odnože mahájánového buddhismu shrnují věci, na které by si měl každý člověk přijít během života sám. Jakmile nemáte zastrčenou hlavu v zadku a nejste slaboch, moc dobře víte, co dělat a jak se chovat, abyste se měli líp.

Úplně nejvíc mě rozsekal Jan Hájek v tomhle videorozhovoru pro Mladého podnikatele. Nejdřív mluví docela rozumně a já čekala, že se mu podařilo zvednout firmu díky oslovení těch správných lidí na marketing a důkladnému poznání cílovky. Místo toho po chvilce začne žbleptat o nějaké metodě RUŠ. Máte problém? Tak to jste rozbitý a asi za to něco může, tak se zamyslete, co za to může a tam někde v sobě (pravděpodobně někde mezi hlavou a patou) to snadno opravte. Metoda uchopitelná jak akutní průjem při sprintu na 110 metrů překážek. Po zhlédnutí rozhovoru jsem přesvědčená o tom, že nejlepším zážitkem by pro mě nebyl skok padákem, ale plastová skládací židlička, kterou bych mohla Honzovi ty hovna z hlavy vymlátit.

Co se to s lidma děje? Za pár let budu s láskou vzpomínat na kluky, kterým život řídila máma. Je to pořád o dost rozumnější než nechat se ovládat poučkami na téma sebeřízení a osobní rozvoj. Hlavně mě nezačínejte přesvědčovat o tom, jak vám tohle a tamto fungovalo. To totiž vůbec nedokazuje, že nejste debil, který není schopný přijít si na to důležité v životě absolutně sám. Pokud doopravdy nevíte, kam dál, kupte si obecnou učebnici psychologie. Pochopíte základy a zjistíte, že při depresi se nemáte střílet do hlavy, ale raději se proběhnout v lese. A třeba někdy úplně normálně pokecáme o životě.