14denní léčebná kúra kuřbuřství

Aby bylo jasno, znám a setkávám se s dost velkým množstvím gayů. Někteří jsou v pohodě, jiní to hrajou na třpyt, další se mi starají o účes a ostatní jsou i na teplouše tak moc vykroucení, že i Jan Zelenka s Martinem Hranáčem vedle nich působí jak samotný patriarcha Kirill. Ta poslední kategorie mě moc nebere, jinak se jedná ale o docela fajn lidi, kteří mají rádi dobrou zábavu, kvalitní pití a umí péct všelijaké ty kravinky od paleo brownie po vepřovou panenku Wellington. Mít mezi kámošema alespoň jednu bukvici by měla být povinnost pro každou ženu.

Jednoho večera se mi homo kámoš u skleničky svěřil, jak už ho kuřbuřství (jeho výraz) nebaví. Zeptala jsem se, co ho na tom jako nemůže bavit? Vždyť sex s chlapem je fajn. Moc jsem jeho odpověď nepochopila, za což může pravděpodobně množství vypitého vína, ale výsledkem bylo, že jsme se rozhodli pro experiment. Během dvou nadcházejících týdnů z něj uděláme heteráka. Alespoň do té míry, aby si našel ženskou, postavil se mu, měl s ní děti a homosexuální choutky si užíval jen občas.

Vycházeli jsme z předpokladu, že homosexualitu jde alespoň trošku potlačit. Dohledala jsem si všechny informace. Například studie Homosexuality in Perspective z roku 1979 od výzkumného týmu Masters a Johnson tvrdí, že během 14denní speciální terapie se povedlo vyléčit 71 % homosexuálů. Později se ale ukázalo, že výsledky byly zfalšovány. Jiná studie zase tvrdí, že z chlapců dělají teplouše jejich otcové. Třeba tak, že jim v jejich dětství zakážou hrát si s prsatýma panenkama a vrazí jim do ruky vysvalovaného vojáčka s rozepnutou košilí. Kde je tedy pravda? Kašlu na informace. Když může nějaký debilní webinář jménem NEURO RESTART aktivovat centrum štěstí ve vašem mozku, proč by nemohla sexperimentátorka jako já udělat z homouše trošku menšího homouše?

Ukázalo se, že sestavit program léčebné kúry bude oříšek. Svět kolem nás je totiž docela teplej. Fotbalisti nosí kabelky a hromadu gelu na hlavě, pivo nahradily pivní nápoje se stévií a švestkovou šťávou, smartphony se dělají v bílé barvě se zlatým rámečkem, Moleskine má speciální kolonku na zaznamenání posledního análního sexu a sehnat kvalitní pánskou košili v jiné barvě než lososové je nadlidský úkon. Jasně, napadlo nás nasadit dvakrát denně nucený heterosexuální sex, ale takhle často nemají heterosexuální sex ani heterosexuálové, natož homouš středního věku, kterého přestalo bavit chodit pravidelně do solárka. A já se jako dobrovolnice nenabídla. Tak jak to teda udělat? Napadlo mě sepsat 14 těch nejvíce chlapáckých filmů. Vždyť bijáky ovlivňují naše myšlení fakt hodně. Kámoš by se každý den podíval na jeden heteráckej film a to by bylo, aby nedostal chuť na buchtu.

Budete se divit, ale žánr „heterosexuální“ ve filtru na ČSFD chybí. Byla to tak docela dřina. Hodně komedií má v sobě nějaké ty teplé narážky, v akčních filmech jsou zase jen krasavci a česká tvorba je teplá sama o sobě i bez Zdeňka Trošky. Nakonec se mi povedlo něco vybrat a seznam odevzdat. Byla jsem napjatá jak struna. Dva týdny uplynuly jak voda. Po tomhle filmovém maratonu jsem se kamaráda zeptala, jak se cítí. A víte, co mi odpověděl? Že Tom Cruise je určitě teplej… a že by ho zblajznul jak malinu! Moje 14denní léčebná kúra kuřbuřství prostřednictvím drsných filmů absolutně pohořela. Když teď tak nad tím přemýšlím, možná jsem jen vybrala špatné filmy. Jakými filmy byste léčili homosexualitu vy?